KDYBYCH SI TAK MOHLA VZPOMENOUT

Kdybych si tak mohla vzpomenout na tebe,
potřebovala bych píšťalku zaklínače hadů!
Kdybych tě tak zaslechla,
cítila bych letní déšť
se světlem blesků,
bičujíci mé tělo
kameny nebes...

A nebála bych se, že sklouznu do trávy...!

HRA ROKŮ

Kolébám listy a plody
až ke kloubu kotníku,
kde ptáci
si vystavěli hnízda.
Bude pršet!
Určitě bude pršet!
Vim to podle žízně země,
sestry mé vlastní žízně.
Zabitým prachem
roztáčím barevný výkřik
a urychluji přechod
na druhý břeh...


BOLEST

Smála jsem se, drtíc vápno v zubech...
Cvrček se odmlčel,
myšlenka vyšplhala až na okraj
prázdného poháru,
hodiny bijí v kůře odehnaného času:
“Hej, chceš se ještě na něco zeptat?”
Smála jsem se, drtíc žhavý popel v zubech...
Cvrček se probudil,
myšlenka naplnila prázdný pohár
(až přetekl).

Traduceri din volumul Jocul anilor, Praga, 1978,
de Eva Strebingerová

Home